Od trekových bot, přes běžecké až po volnočasové tenisky. Za těch 13 let, co se parkouru věnuji, jsem s trochou nadsázky zkusil skákat ve všem, co se na nohu dá obout (kroxy či polobotky nejsou vyjímka). Na základě toho jsem si utvořil nějaké preference, co mi na noze vyhovuje a co méně. 

  

Věřím, že ti tento průvodce do značné míry ulehčí výběr tvých příštích tréninkových bot, nicméně rozhodně to neber tak, že správná volba bot se musí nutně shodovat s tím, co tu píšu. Nezapomeň, že ta bota musí sedět hlavně tobě. Vem si z článku, co potřebuješ, ale výběr už přizpůsob svým preferencím. 

  

   

Vzorek a materiál podrážky

Podrážka je jeden z nejdůležitějších faktorů, podle kterého boty vybírám. Možná to vezmu úplně z opačného konce a vypíšu nejdříve typy podrážek, od kterých ruce pryč, pokud v těch botách plánuješ trénovat.

  

Na parkour se ABSOLUTNĚ NEHODÍ:

  

  • podrážky se složitými vzorky s výstupky

  • čistě pěnové podrážky

  • podrážky s plastovými částmi

    

    

                  

  

Složité vzorky s výstupky jsou typické pro trekové boty. Na první dobrou si člověk řekne, že takové boty budou perfektně držet na překážkách. Opak je ale pravdou. Tím, že má podrážka více nesouvislých ploch, vytváří při kontaktu s překážkou daleko méně třecí síly, než kdyby byla podrážka úplně plochá. To je problém, protože čím méně třecí síly, tím méně bota drží při odrazu. Výstupky jsou navíc náchylnější na odloupnutí. Stačí, aby se odloupl jeden zoubek a naruší to celou podrážku. 

  

Pěnové podrážky vídám u dětí na tréninku často. Nejvíce trpí na to, že jim bota nedrží na překážkách, smeká se a je v ní prakticky nemožné zvládnout pořádný cat leap nebo wall climb. Balancování a precise jsou v nich přímo nebezpečné. Takové botě zkrátka nemůžeš důvěřovat, ať už se budeš snažit o cokoliv.

  

Podrážky s plastovými částmi, často ve středu chodidla, mohou člověka pěkně vytrestat. V případě, že skáčeš préco a náhodou se ti povede skočit na střed chodidla, jednak to hodně zabolí a druhak ti noha téměř jistě podklouzne. Určitě nic takového na noze nechceš.

  

Jak by měla naopak vypadat IDEÁLNÍ PODRÁŽKA?

  

  • Je celá z gumy.

  • Není nikde dělená (ani ve středu chodidla)

  • Má jednoduchý vzorek.

    

     

    

Guma je ten nejlepší materiál, který můžeš podrážka mít. Má skvělou přilnavost a drží na širokém spektru materiálů.

Celistvá podrážka je skvělá v tom, že při špatném dopadu na hranu nebo na rail (zábradlí) nedojde k podsmeknutí. Celistvá podrážka má tlumení i na středu chodidla a tak náraz při špatném dopadu není tak nepříjemný. 

  

Jednoduchý vzorek bez zvláštních výrůstků podpoří přilnavost podrážky a bude držet lépe při odrazu.

  

   

Tloušťka a tuhost podrážky

Tloušťka podrážky si pro přehlednost rozdělíme na tři typy:

  

  • tenká

  • středně vystouplá

  • tlustá

  

                                     

  

Volbu tloušťky vnímám více jako individuální. Různé typy mají své přednosti a slabosti. Doporučuji volit podle typu tréninku.

   

Pokud v botách trénuješ více technické pohyby, precisi na tyčkách, lache a takový ten hravější parkour, volil bych botu s tenkou podrážkou. Při skákání ucítíš kontakt s překážkou, což oceníš například právě při rail precisech, protože se v takových botách daleko lépe balancuje. Noha je stabilnější, protože její vzdálenost od podložky je minimální.

    

Jistou nevýhodou tenké podrážky může být její nulové tlumení, kdy každý špatný dopad opravdu ucítíš. Tyto boty se tak moc nehodí pro začátečníky, kteří ještě nemají tolik vypilovanou techniku. 

    

Z pohledu celkové praktičnosti je dle mého názoru nejvhodnější zvolit střední tloušťku podrážky. Na špičce podrážka nebývá ještě tolik vystouplá, takže stále ucítíš překážku pod nohama. Více vystouplou patu oceníš právě při nějaké té chybce při dopadu. Větší skoky jsou v nich pohodlnější a chodidlo máš stále relativně pod kontrolou.

  

Čemu bych se ale stoprocentně vyhnul, tak tlustým podrážkám. Boty typu Air max apod. jsou na nohách přímo nebezpečné. Už při mírném vychýlení nohy při dopadu ztrácí noha oporu. Snadno se tak může stát, že taková bota bude příčinou vymknutého kotníku nebo i něčeho horšího.

  

Co se týče tuhosti, určitě volit podrážku měkkou a flexibilní. V tuhých se ti bude s nohou složitě manévrovat a špatně odrážet od kolmých objektů. Takové boty navíc bývají pro parkour zbytečně těžké a budou tě držet více při zemi. 

 

    

Materiál boty

Zde už vybírej tak nějak, co ti sedí, v čem se tvé nohy cítí dobře. Rozdíl bývá v bytelnosti boty, jejich celkové hmotnosti a pohodlí.

  

Tenké až síťované materiály jsou velmi lehké, bývají pohodlné a v létě oceníš jejich prodyšnost. Na druhou stranu takový materiál zpravidla nemá příliš dlouhou životnost. Opravdu stačí málo, aby se materiál narušil, potom už se bota trhá o sto šest.

  

Další, pevnější materiály jako syntetická kůže, polyuretan apod. budou mít životnost pravděpodobně vyšší. Naopak zase mohou mít o nějaký ten gram navíc. Jak jsem již zmiňoval, zvol takový materiál, který ti je příjemný.

  

    

Závěrečný tip na konkrétní boty, které jsem již vyzkoušel

Bot jsem za tu dobu proskákal opravdu nespočet. Měl jsem pravidlo, že jsem nikdy nekupoval stejnou botu 2x, nicméně jsou dva případy, kdy jsem to porušil. Protože ta bota byla prostě perfektní. Alespoň teda mě se v ní skákalo skvěle.

  

První boty, které se mi vryly pod kůži byly takovéhle Pumy SMASH V2 BUCK (viz obrázek). Podrážka za běžných okolností držela na většině materiálech. Materiál dlouho vydržel a prakticky se netrhal. Překážku jsem krásně cítil pod nohama, takže se v nich balancovalo jedna radost.  Na druhou stranu podrážka je opravdu tenká, což člověk moc neocení při skákání salt na tvrdém betonu. Každý špatný dopad je v nich cítit. Po delší době nošení se pak podrážka většinou protrhla.

  

      

Druhý můj tip je na obuv, kterou aktuálně nosím (Adidas CORERACER, viz obrázek). Vybral jsem si je hlavně kvůli jejich lehkosti a podrážce, která je za mě tou nejlepší, kterou jsem na noze kdy měl. Středně silné tlumení nohu udrží v komfortu i při větších nárazech, zároveň v nich ale pociťuji kontakt s podložkou. Co se týče materiálu, tak bota se opravdu rychle začala trhat. Asi po měsíci aktivního nošení se objevila díra na palci. Přesto ale za sebe musím říct, že v pohodlnější botě jsem zatím asi neskákal.

  

  

A to je ode mě vše na téma parkourových bot. Jako parkourista vím, že ačkoliv se dá skákat opravdu v čemkoliv, stejně je dobré se nad tím trochu zamyslet. U nás na e-shopu nalezneš tepláky navržené přímo pro parkour. Pohodlné, stylové a funkční. Pokud by tě zajímala další parkourová témata, prolistuj si náš blog, určitě najdeš spoustu zajímavých informací. No a pro parkouristy, co myslí na své zdraví, máme na e-shopu řadu výživových doplňků, které jim pomohou s výkonem a regenerací.